Vladimír Hučín byl a je člověkem, který od svého mládí vede nekompromisní boj s komunismem, ať to byl komunismus bývalého totalitního režimu tak komunismus současného režimu. Dnes občané mají možnost sami posoudit nakolik dnešní parlamentní KSČM je odlišná od dřívější totalitní KSČ.
Okupace bývalého Československa v roce 1968 zanechala na Vladimírovi Hučínovi velké stopy. Již tehdy, jako 16tiletý, se o vše zajímal a měl svůj vyhraněný názor. Nesouhlasil s tehdejším totalitním režimem a zejména nesouhlasil s postojem většiny obyvatelstva, které se v podstatě totalitě stále více podrobovalo.
Bezprostředním impulsem k aktivitám Vladimíra Hučína bylo jeho nespravedlivé odsouzení v roce 1971 za narušení slavnostní schůze konané v rámci oslav 50. Výročí založení KSČ. Tehdy jako 19tiletý kluk byl nevinně napaden zasloužilými komunisty, kteří již ve svém značně podnapilém stavu Vladimíra brutálně napadli, že si chtěl v restauraci zakoupit kofolu a měl delší vlasy. Chytili ho za vlasy a na záchodě mu hlavou bili o mísu až tuto mísu rozbili. Kdo byl odsouzen? Samozřejmě Vladimír Hučín. Byl odsouzen k deseti měsícům nápravného opatření a právě toto nespravedlivé odsouzení bylo hlavní motivací k jeho následné protikomunistické činnosti. Je pravdou, že se Vladimír mohl v důsledku tohoto varovného odsouzení přizpůsobit normalizačnímu procesu, avšak nespravedlnost jeho prvního odsouzení v něm naopak utvrdila přesvědčení, že v rámci svých možností je třeba se proti komunistické diktatuře postavit.
V roce 1976 na základě aktivity placeného konfidenta StB a KGB Antonína Mikeše pod krycím jménem "Eliáš" byl Vladimír Hučín zatčen a obviněn z protistátní činnosti a následně byl opakovaně odsouzen. Krátce před skončením výkonu trestu mu byl na pokyn StB uložen další trest - ochranný dohled a to na dobu osmnácti měsíců. Vladimír Hučín byl podruhé za svou protikomunistickou činnost odsouzen a to v roce 1983.
Samotná protikomunistická činnost Vladimíra Hučína vyústila mimo jiné i k dekonspiraci významného agenta StB - Antonína Mikeše, který byl využíván pro potřeby KGB, což lze doložit pravomocným rozsudkem OS v Olomouci ze dne 21.7.1993 č.j. 8C 13/91. Za zdmi vězení za bývalého totalitního režimu si prožil Vladimír Hučín celkem 40 měsíců. Dnes je zadržován ve vazební věznici na základě vykonstruovaných důkazů pomalu 3 měsíce!
Po politické změně v naší republice, po listopadu 1989, byl doporučen tehdejším Občanským fórem (OF) a Konfederací politických vězňů jako předseda Občanské komise, jejímž posláním bylo očistit bezpečnostní složky od představitelů represivní StB. Za Vladimírem Hučínem stojí mimo jiných Konfederace politických vězňů, jejímž je zároveň nejmladším a tudíž nejaktivnějším členem. Ze strany Konfederace politických vězňů mu bylo projeveno uznání tím, že mu byla za jeho odbojovou činnost předána medaile J. A. Komenského za účast ve III. odboji. Také ho navrhla, s ohledem právě na jeho prokazatelné a všeobecně známé protitotalitní postoje, k působení ve zpravodajské službě v BIS, kde působil posléze jako kapitán necelých 10 let. Zde se stává terčem útoků krajní levice v důsledku toho, že není dosud zcela rehabilitován.
Tyto útoky jsou iniciovány strukturami bývalé StB, proti které Vladimír Hučín řadu let nekompromisně bojoval. Proč není dosud Vladimír Hučín rehabilitován? Je mu vytýkáno, že při svém protikomunistickém odboji se nezákonně ozbrojoval. Vladimír Hučín ovšem po zkušenostech s představiteli represivní komunistické ideologie nabyl přesvědčení, že na ochranu své osoby je nutné být ozbrojen. Měl proti sobě dobře vyzbrojené jednotky lidových milicí, o kterých je všeobecně známo, že byly nezákonné. Hlavní příčinou toho, že Vladimír Hučín není doposud rehabilitován je to, že mnozí státní zástupci a četní soudci na krajských úrovních jsou prokazatelně spjati s bývalou komunistickou ideologií a s představiteli StB. Tito, i když jim byla dána šance, aby mohli prokázat své nové smýšlení v dnešním režimu, jsou stále pro své zkompromitování poslušni své původní ideologii a neumí pochopit protiprávnost komunistického režimu. Tento zákon, který jednoznačně uzákonil, že komunismus je zločinný a zavrženíhodný, by se měl stát předmětem proškolení každého justičního pracovníka, aby tento zákon nebyl opomíjen a hlavně, aby byl řádně uveden do vědomí všech občanů. Školní studijní pomůcky postrádají záznamy o zločinném komunistickém režimu a jeho obětech!
Vladimír Hučín v úsilí o své dvě soudní rehabilitace ze 70. a 80. let došel až k podání návrhu na povolení obnovy obou procesů, jelikož veškeré 11ti leté snažení skončilo ústavní stížností u Nejvyššího soudu, který nemohl ve věci rozhodnout z důvodu prošlé lhůty, což zapříčinilo svým liknavým (možná úmyslným) postupem Vrchní státní zastupitelství a Ministerstvo spravedlnosti, na které se Vladimír Hučín obrátil se svou stížností pro porušení zákona. Obnova procesu ze 70.let, jak ve vině tak trestu, byla jednoznačně dne 19. února tohoto roku povolena Okresním soudem v Přerově. Toto rozhodnutí opět napadl státní zástupce svou stížností. Další soudní jednání, co se týče povolení obnovy řízení z 80.let, bylo nařízeno na 15. března tohoto roku, jednání bylo zhaceno z důvodu zadržení Vladimíra Hučína a to dne 7.3.2001 v ranních hodinách mezi 7.30 - 8.00 hod, když šel na speciální lékařské vyšetření,jelikož byl uznán práce neschopným na základě zdravotních potíží a měl lékařem vystavenou neschopenku. Náhradní termín v pořadí již druhého jednání o obnově řízení z 80. let byl stanoven tedy na 26.4.2001. Při prvním jednání, co se týče obnovy z 80. let, poukazoval Vladimír Hučín mimo jiné na ředitele přerovské policie Jiřího Zlámala, který úzce spolupracoval s bývalým režimem a dodnes opět udržuje styky s krajní levicí, zejména s těmi, kteří byli Vladimírem Hučínem těsně po "Sametu", kdy byl předsedou lidových komisí, vyhozeni ze svých funkcí. Šlo o estébáky a zatvrzelé přisluhovače tehdejšího totalitního režimu. Mezi tyto také náleží Jan Murček, který dosud zastává vysoké postavení v policejní škole v Holešově, což Vladimír Hučín v minulém roce ostře kritizoval. Jednání o povolení obnovy z 80. let již probíhalo u Okresního soudu dne 26.4.2001, ovšem za úplně jiných podmínek, než tomu bylo u jednání o povolení obnovy ze 70. let. K tomu se vrátíme později.
Počátkem ledna 2001 obdržel Vladimír Hučín, jako kapitán BIS, od svého zaměstnavatele dvouměsíční výpovědní lhůtu, aniž mu byl uveden jediný důvod. V rámci této dvouměsíční lhůty byl dne 16.2.2001 s okamžitou platností propuštěn z BIS, i když byl v pracovní neschopnosti. Jediným důvodem, proč takto BIS v čele s ředitelem Růžkem postupovala a který až dodatečně uvedla, byl údajně nesplněný rozkaz - odkrýt své informační zdroje. Při výpovědích nebyly ze strany BIS nikdy uvedeny důvody propuštění. Vladimír Hučín se proti postupu BIS odvolal a na jeho odvolání dosud nebyla dána žádná odpověď. Ve svém odvolání upozorňuje Vladimír na zákon o BIS a to na ustanovení § 15/3 Z. č. 154/94 Sb., který mu naopak ukládá ochranu zdroje před vyzrazením, neboť by mu tímto mohl způsobit újmu na cti a následně pravděpodobně i na zdraví i na životě. Jeho zdroje si v žádném případě nepřály být rozkryty. Dále ve svém odvolání upozorňuje, že věc předá Vrchnímu státnímu zastupitelství, že naopak došlo k porušení zákona ze strany BIS, když po něm vyžadovali vynucovacími prostředky vydání jeho informátorů dle § 48/3 Z.č. 154/94 Sb.
Vladimír Hučín byl nejlepším pracovníkem po celou dobu svého působení u BIS, což je necelých 10 let. K této záležitosti se v médiích vyjádřil bývalý šéf BIS, dnes advokát, Stanislav Devátý, který potvrdil, že Vladimír HUČÍN byl jeden z nejlepších pracovníků a jeho psychotesty byly jedny z nejlepších. Dnes jsou dokonce stíháni i jeho dva spolupracovníci - jeden muž a jedna žena, kteří s ním spolupracovali na komunistickém i pravicovém extremismu. Dále je stíhán Ing. Částečka, bývalý ředitel BIS v Olomouci, pod kterým Vladimír Hučín pracoval, a který též za záhadných okolností byl koncem minulého roku odstraněn ze své funkce ředitele. Tento člověk o Vladimíru Hučínovi veřejně uvedl, že co se týče jeho pracovního hodnocení, byl nejlepším pracovníkem a svou práci vykonával řádně a svědomitě. Nyní je za tuto větu stíhán!
Je to až neuvěřitelné, že se naše společnost nechá opět ovládat těmi, kteří jsou evidentně zkompromitováni bývalým komunistickým režimem. Ta velká provázanost osob na vysokých postech s levicí je alarmující. Je třeba rázně tomu zabránit a uvést vše do stavu než začala v našem státě vládnout sociální demokracie (zkompromitována svými pracovníky, kteří spolupracovali s bývalým komunistickým režimem např. ministr zahraničí Kavan s krycím jménem "Kato" nebo ministr vnitra Gross, který byl v bývalém totalitním režimu aktivním svazákem, pan Šlouf spolupracovník bývalého totalitního režimu nyní poradce premiéra Zemana, do nedávné doby předsedy ČSSD atd.), která bohužel není tou sociální demokracií, jaká vládne v západní Evropě. Dnes komunistická levice využívá nespokojenosti obyvatel, což je pro ni živnou půdou.
Jak bylo již řečeno, dne 7.3.2001 byl Vladimír Hučín zatčen, aniž by se mohl podrobit lékařskému vyšetření a po celý den byl pro svou rodinu nezvěstný. Přibližně v 18.00 hod večer zahájilo nejméně 30 policistů domovní prohlídku, u níž nesměla být žádná třetí nezávislá osoba. Tato domovní razie trvala skoro 14 hodin . Vladimír Hučín byl po celou dobu přítomen v poutech, které mu ani na okamžik nebyla sundána. Při prohlídce měli najít v bytě Vladimíra Hučína nějaké papíry, rozbušku a nějaké náboje seřazené od nejmenšího po nevětší - údajně do samopalu. V bytě jeho matky byly nalezeny 2 malorážky, nějaké pyrotechnické předměty a náboje, které měla v úschově na žádost rodinného přítele chartisty, z doby, kdy byl vážně nemocen a bohužel nemoci podlehl a jeho smrt znemožnila jejich vrácení zpět do jeho rukou. V 7.15 hod. následujícího dne celá eskorta odjíždí.
Kolem 10 hod. ranní přijíždějí znovu auta a několik policistů s pyrotechniky a dělají prohlídku na protějším židovském hřbitově. Po krátké prohlídce, u které též nebyla nezávislá třetí osoba, se následně občané dovídají z tisku, že byla nalezena výbušnina a levicový tisk Nové Bruntálsko, které vydává známý představitel extrémní levice, bývalý důstojník StB a nynější předseda nově etablované Komunistické strany Československa - Československé strany práce - Ludvík Zifčák alias "Růžička", se dovídáme, že bylo na hřbitově nalezeno tolik výbušniny, že by toto množství stačilo na zničení několika domů!
Dne 9.3.2001 byl vzat Vladimír Hučín do vazby na žádost státní zástupkyně v Přerově JUDr. Lenky Šromové a se souhlasem soudkyně Okresního soudu v Přerově JUDr. Emílie Richterové, která svůj souhlas zdůvodnila tím, že by zadržený mohl na svobodě mařit vyšetřování a ovlivňovat svědky.
Vladimír Hučín, za kterým stojí většina veřejnosti, je člověk charakterní, rovný, skromný, nikdy neoplýval vidinou moci či vidinou hrdinství, jak se snaží v médiích zkreslit šéf policejního týmu Výbuch - Jiří Pščolka, který uvedl v tisku MF Dnes 17.3.2001 , že je Vladimír Hučín "egocentrický, ješitný v touze být za každou cenu hrdinou." Proslýchá se, že právě tento dotyčný důstojník, jenž má s Vladimírem HUČÍNEM údajně nevyřízené osobní účty,obvolává redakce různých deníků a snaží se ovlivnit obraz jejich informování o případu Hučín. Obhajoby Vladimíra Hučína se ujali advokáti JUDr. Milan Hulík a JUDr. Stanislav Devátý, kteří od počátku svého zastupování jsou zaskočeni nestandardními postupy celého vyšetřování.
l)Nejdříve obhájci Dr. Hulíkovi bylo několikrát bráněno ve styku s klientem, respektive příslušník Vězeňské služby mu tvrdil, že Úřad vyšetřování zakázal kontakt s obhájcem. Po vysvětlení, že je to v rozporu s trestním řádem, mu potom kpt. Hučína předvedl.
2)Oba obhájci dostávají vznesení obvinění, respektive rozšíření obvinění až několik dní poté, co byla předána tisku. Např. od středy 18.4.2001 byl Dr. Hulík stále kontaktován novináři s dotazem na poslední rozšíření obvinění ze zneužití pravomoci veřejného činitele a šíření poplašné zprávy, ačkoliv do 21.4.2001 s obhájcem JUDr. Devátým takové rozšíření obvinění neobdržel.
3)Policie několikráte sdělila tisku, že kpt. Hučína podezřívá z pachatelství výbuchů, ale dosud mu pro to nebylo vzneseno obvinění a stále je stíhán pro bagatelní věci, které podle judikatury mají charakter nanejvýše přestupku. Působí to dojmem, že náhradou je stále hledáno nějaké substituční obvinění, aby bylo odůvodněno jeho vzetí do vazby a stíhání.
4)Dne 18.4.2001 se Dr. Hulík na přání svého klienta dostavil k jeho rozhovoru s předsedou parlamentní Komise pro BIS poslancem J. Klasem. Přerovská státní zástupkyně L. Šromová, která tuto věc dozoruje, nedovolila, aby byl uveden příslušníkem VS a rozhovoru se zúčastnil, ačkoliv poslanec Klas proti tomu nic neměl. Navíc paní státní zástupkyně není oprávněna rozhodovat ve věznici o styku advokáta s jeho klientem. K tomu je oprávněno pouze vedení věznice a jestliže advokát nemá u sebe zbraň, alkohol, drogy nebo mobilní telefon, musí mu být neustále během 24 hod. k dispozici předvaděč, aby mu styk s klientem umožnil. Domníváme se, že toto jednání paní státní zástupkyně nese znaky trestního činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 trestního zákona. "Veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, vykonává svoji pravomoc způsobem odporujícím zákonu nebo svoji pravomoc překročí",,, bude potrestán…"
Další takovou podivností v Hučínově kauze, která se uskutečnila v době jeho zatčení, že do ordinace jeho ošetřujícího lékaře MUDr. Jana Chmelaře, se dostavil v doprovodu ředitel inspekce BIS JUDr. Panaš, který v nepřítomnosti lékaře vyžadoval po zdravotní sestře nahlédnutí do zdravotní dokumentace, což mu nezkušená a vystresovaná sestra umožnila, a dále se dožadoval vstupu do počítače, což mu již bylo odmítnuto. Na stůl pohodil svou vizitku se slovy, aby se mu doktor ve vlastním zájmu ozval. Tímto se dopustil trestného činu, porušení pravomoci veřejného činitele a byla proti němu podána stížnost u Státního zastupitelství v Přerově dne 7.3.2001. Dosud nebyla vyšetřujícím orgánem podána zpráva. Jedna podivnost v Hučínově případu následuje za druhou!!! Jak říkají jeho advokáti, zejména Dr. Hulík se nikdy při obhajobách disidentů za komunistického režimu nesetkal s takovými podivnostmi a omezováním práv obhajoby.
Policie české republiky - Úřad vyšetřování v Praze dne 23.3 2001 sdělil obvinění matce Vladimíra Hučína a to podle § 185 odst.2 písm.a)b) tr. zákona a to z nedovoleného ozbrojování. Paní matce Anně Hučínové však udělil prezident Václav Havel dne 13.4.2001 milost, kterou paní Hučínová s díky přijala.
Vladimír Hučín je stíhán za neuposlechnutí rozkazu, z nedovoleného ozbrojování, z ohrožování utajovaných skutečností, neoprávněného nakládání s osobními údaji,ze zneužití pravomoci veřejného činitele a z šíření poplašné zprávy. Je zřejmé, že důvod nedovoleného ozbrojování, který byl v obsahu stejný a z kterého byla obviněna taktéž paní matka, musel tedy odpadnout. Za neuposlechnutí rozkazu vydat své informátory by měl být Vladimír Hučín vyznamenán a ne propuštěn z pracovního poměru a zároveň stíhán; co se týče ohrožování utajovaných skutečností a neoprávněného nakládání s osobními údaji, tyto dle obhájců jsou dávno odtajněné a Vladimír Hučín je potřeboval pro svou práci a svou rehabilitaci.
Další důvody, pro které je stíhán, a to z šíření poplašné zprávy a ze zneužití pravomoci veřejného činitele, byly údajně vyšetřovatelem vzneseny z důvodu, že Vladimír Hučín záměrně instruoval konkrétní osobu, aby v rámci BIS, ve vrcholných státních orgánech a zákonodárných orgánech, sdělovacích prostředcích a v široké veřejnosti zasévala obavu ze šířícího se levicového extremismu na Severní Moravě, a že tuto osobu nejméně ve dvou případech instruoval k organizování demonstrací levicových radikálů. Je neuvěřitelné, že policie se stejným úsilím, které probíhá u Vladimíra Hučína, nevyšetřuje a neobviňuje ty, kteří vyhrožují dnešnímu demokratickému režimu. Vladimír Hučín jako bývalý disident a důstojník BIS poukazoval na nebezpečí levicového extremismu v čele s Ludvíkem Zifčákem, bývalým důstojníkem StB, který se postavil do čela nově etablované Komunistické strany Československa - Československé strany práce, který chce bojovat proti současnému režimu, a to parlamentní i neparlamentní cestou, znárodnit velký průmysl a postavit odpovědné osoby před soud! Co je to však neparlamentní cesta? Zifčákův spolupracovník David Pěcha přímo naznačil, že v krajním případě může jít i o boj se zbraní v ruce a také se veřejně v plátku Nové Bruntálsko vyjádřil, že pokud bude protitotalitní činnost Vladimíra Hučína uznána za legitimní, nic jim nebrání v tom, aby pokračovali v odpalování výbuchů. Také se veřejně vyjádřil na jejich demonstracích o tom, že při výbuchu policejní stanice v Přerově - v Předmostí dne 12.3.1999, zahynul policista jim blízký Stanislav Podepřel, což má jistě na svědomí Vladimír Hučín. Také je otázkou, jak dalece se výbuch na této policejní stanici vyšetřil. Je zajímavé, že tento výbuch nastal v den vstupu ČR do NATO. David Pěcha byl stíhán v souvislosti s propagací komunismu, ale není veřejnost dosud informována, zda člověk, jehož nebezpečnost, zejména s ohledem na jeho fanatismus, chodí po svobodě, či je stíhán ve vazební věznici?
JUDr. Milada Horáková, žena která byla uznána za osobnost hodnou úcty a za oběť komunistického režimu, popravena v padesátých letech s výslovným souhlasem K. Gottwalda, byla v týdeníku Nové Bruntálsko označena za velezrádkyni. Za tímto týdeníkem stojí právě Ludvík Zifčák. Opět je třeba se zeptat, proč tito lidé nejsou již dávno stíháni, když komunismus byl zákonem prohlášen za zločinný a zavrženíhodný.!!! Například JUDr. Zuzana Rujbrová, která se za KSČM dostala do komise pro kontrolu BIS a která poukazuje na to, že původní vedení v BIS je odpovědné za to, že byl Hučín do této instituce vůbec přijat, jako by šlo o zločince, nebo v rozhlase se nechává slyšet, že Vladimír Hučín jako terorista v bývalém režimu je teroristou i v současném režimu. Propojení parlamentní KSČM s extrémní levicí je známé, a tak je obzvlášť třeba zdůraznit, že v těchto institucích by paní Rujbrová neměla co pohledávat!!! Vladimír Hučín, protože poukazoval na nebezpečí tohoto levicového extremismu, je v současné době obviněn ze šíření poplašné zprávy a vyšetřovatelé jej dokonce viní, že levicové nebezpečí sám vytvářel. V tom případě by ale měli vyšetřovatelé jasně, zodpovědně a adresně prohlásit, že u nás levicový extremismus neexistuje.
Dne 26.4.2001 probíhalo přelíčení o obnově rehabilitačního řízení Vladimíra Hučína z let 80. Toto jednání se nakonec uskutečnilo, i když byly velké pochybnosti o jeho konání, jelikož je zjevné, že jde zejména o účelové oddalování procesu. Vladimír Hučín, dnes zadržován ve vazební věznici Pankrác v Praze, byl eskortován k přerovskému soudnímu jednání, kde na něj čekalo mnoho příznivců a obdivovatelů. Občané před zahájením jednání zaplnili v budově Okresního soudu přilehlou chodbu v přízemí, kde byla jednací soudní síň. Velké překvapení pro všechny přítomné byla skutečnost, že veřejné jednání se mělo konat v nejmenší soudní místnosti i když šlo o jednání s velkou účastí veřejnosti. Další překvapení pro přítomné bylo bezpečnostní opatření. Spoutaného Vladimíra Hučína přivleklo několik příslušníků vězeňské ostrahy, jako by to byl zločinec největšího kalibru. Jsme přesvědčeni o tom, že i u zločince se mají dodržovat lidská práva a má se zachovat lidská důstojnost. Navíc Vladimír Hučín není zločinec, protože se jednalo o obnovu řízení, ze které byl před 20ti lety odsouzen a trest do poslední minuty "odpykal". Proto v jednací síni měl stát jako svobodný občan. Kde zůstala presumpce neviny? Před senátem Okresního soudu v Přerově stál pan Vladimír Hučín jako oběť komunistického zločinného režimu.
Po pravdě, předseda senátu JUDr. Jaroslav Malátek, byl velmi korektní a nedá se mu nic vytknout. Proces vedl bezvadně a v mezích možností. Taktéž přísedící soudci Ing. Anna Vidláková a Ing. Olek Plšek (i když tento dříve zmařil úmyslně jednání) nepoložili žádné otázky a akceptovali vše, co slyšeli z úst svědků a Vladimíra Hučína. Ovšem o státním zástupci Mgr. Rudolfu Volkovi se to už říci nedá. Pohlížel na oběť komunistického režimu Vladimíra Hučína jako na zločince a snažil se ho svými otázkami zaskočit. Smyslem jeho dotazů bylo usvědčit Vladimíra Hučína z terorismu, a že ve svých akcích pokračoval i v dnešní době. Jde o vědomé obviňování a odvádění pozornosti od skutečných viníků, kteří se v skrytu sekretariátů smějí a šíří chaos a dezinformace. Konečně bychom měli podrobit kritice a zkoumání viny u komunistických partyzánů a "odbojářů" z II. Světové války, zda nebyli také teroristy. Nebo na ně je jiný metr?
U jednání Vladimír Hučín řekl, že jako člen bývalé občanské komise, které se zakládaly v roce 1989, mnoho těch, co jsou opět u moci, prověřoval. Dnes se mu za to mstí! Řekl, že se mu pokoušeli nasadit drogy, ale zvládnul to a "nějak" odepřel. Přes prožívající utrpení je velmi bystrý, stále si je vědom toho, co mluví a ví, kdo ho chce likvidovat. Protože jsme se přesvědčili o jeho kondici a nezlomné vůli dovést boj až do vítězného konce, pak kdyby se v blízké budoucnosti stalo cokoliv, co by ho fyzicky zlomilo, případně přispělo i ke ztrátě života, byl by to zásah jiné osoby, ale nikdy ne sebevražda. Je třeba zdůraznit, že v době kdy Vladimíra Hučína zatkli, byl v pracovní neschopnosti z důvodu zdravotních potíží, které se vazbou jenom prohlubují!!! Mějme na paměti umučeného Pavla Wonku z Vrchlabí, kterého komunistický režim zlikvidoval ve vyšetřovací vazbě. Historie se v tomto případě nesmí opakovat!!!
Největší šok zažili přátelé Vladimíra Hučína na ulici, před soudní budovou, kde stál autobus, který měl převážet zatčené do věznice v Olomouci. Vězně vedli kordonem policistů a vězeňské ochranky. Měli pouta a navíc na rukou řetězy, za které je ochranka táhla. Když pana Vladimíra táhli na schodech v poklusu jako dobytče, těsně před vstupem do autobusu nějak klopýtnul a muž z ochranky, který ho táhnul na řetězu s ním trhnul, jako s dobytčetem, které vlečou na jatka, až se pes od vedle stojícího psovoda zuřivě rozštěkal.
Všichni ti, kteří tento průhledný politický komplot zorganizovali, či se na něm podíleli, musí být jednoznačně spravedlivě potrestáni. Ve spravedlnost věříme. Jinak potom zbývají boží mlýny, které melou sice pomalu, ale jistě! Jsme přesvědčeni o tom, že za přerovskými výbuchy, které byly ve snaze vyšetřovateli připisovány Vladimíru Hučínovi, stojí extrémní levice v čele se Zifčákem, který má úzké vazby na parlamentní KSČM a tudíž na vysoce postavené osoby spojené s bývalým komunistickým režimem, které se opět uhnízdily na svých postech. Touto ucelenou výpovědí chceme dosáhnout toho, aby i ti, kteří neznají dobře dnešní situaci v ČR, si mohli udělat jasnou představu o tom, jaká je ve skutečnosti naše demokratická společnost a svou zahraniční vahou nám pomohli osvobodit politického vězně Vladimíra Hučína a dosáhnout nutné spravedlnosti.
Text tohoto prohlášení podepsán:
Klub angažovaných nestraníků, MK Přerov, Zpravodaj č. 66
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2001