V sobotním mrazivém odpoledni se již poněkolikáté sešla ve staroměstské hospodě Bohumila Gabrhela skupina lidí. Nešlo však o štamgasty, setkali se zde političtí vězni a jejich přátelé s disidentem a bývalým důstojníkem Bezpečnostní informační služby a jednou z nejkontroverznějších osobností současnosti Vladimírem Hučínem. Poté, co je v posledních několika letech vláčen soudy kvůli podezření ze spáchání nejrůznějších trestných činů (nedovoleným ozbrojováním počínaje a šířením poplašné zprávy konče), dnes tvrdí: "Státní zastupitelstvo nepracuje ve prospěch státu, ale estébáckých struktur. A my jsme to schopni dokázat!"
Dnešní staroměstské setkání není prvním, kterého se účastníte. Proč vlastně tyto mítinky pořádáte?
Minulý týden jsem byl například pozván do Znojma. Akci pořádala místní organizace ODS a Svaz bývalých politických vězňů, což je určitá radikálnější frakce Konfederace politických vězňů. Tam setkání proběhlo v sále Vlastivědného muzea a trvalo asi dvě hodiny. Ten sál byl téměř plný ... Následující den přinesla Mladá fronta zprávu pod názvem "Hučín kázal o Grosstapu".
To, co chceme dokázat u soudů, které zatím nejsou veřejné, ale my se snažíme, aby byly veřejné, je, že aktivity jak my říkáme "Grosstapa", tedy policie, jsou varující, nebezpečné a ohrožují společnost. Jsme schopni to dokázat, a myslím si, že ten důkaz padne již osmého března v Přerově u soudu, kdy bude prokázáno, že sociální demokracie a její bezpečnostní aparát odposlouchává občany, kteří nemají, jak se říká, kladný vztah k ČSSD a jejímu programu. Předmětem zájmu bezpečnostního aparátu totiž byli lidé, kteří se kriticky zapojovali proti ČSSD a KSČM a kryptokomunistickým zájmům, které se bohužel vyvíjejí pod ochranou ČSSD.
To je taky jeden ze smyslů, proč to konáme, a já jsem na ty akce zván a ani nejsem až tak iniciátorem. Iniciátory jsou spíš ti lidé, kteří mají sál a organizační možnosti, kteří zajistí dopravu a pozvánky. Takže já jsem tam spíše pozván jako takový nosič důkazů, toho, co se vlastně v této společnosti děje.
A že to lidi začíná oslovovat, vidím každý den, kdy mě spousta lidí žádá o rozhovor nebo o takovéto sezení či diskusi. Já mám pořád výhrady k tomu, že stále nedosahujeme, aby soud se mnou byl veřejný. Abych mohl společnosti ukázat, že buď mám pravdu a důkazní břemeno, které nesu, jsem schopen doložit, a nebo ať se ukáže, kdo je v tomto procesu zločinec. Zdali já, Vladimír Hučín, anebo ti, kdo celý ten proces připravili a zosnovali celé zatčení, ti, co iniciovali vazební stíhání, vyšetřování a samotné obvinění.
To je smyslem tohoto setkání, ale samozřejmě si uvědomuji, že občané, již mají sociální problémy, nejsou zaměstnaní, mají celkem jiné starosti, než se zajímat o nějaké zákulisí bezpečnostního aparátu, policie a podobně. Nyní, když nastala vládní krize, do které jsou zaangažovány významné osobnosti, jež mají máslo na hlavě, jsme schopni právě tímto soudním procesem prokázat, jak k tomu došlo a co má sociální demokracie na svědomí. Jak KSČM obsáhla bezpečnostní aparát a jak jejich lidé pronikli do justice, státního zastupitelství, do policie. To si myslím, že jsou velice zajímavá témata, a navíc strategicky důležitá pro vývoj demokracie.
Jeden soudní proces jste však ale již vyhrál. Nepovažujete to za úspěch?
Tím se zmiňujete o procesu, který vznikl ještě před sedmnáctým listopadem, to jsou ty zbytkové tresty. Já nejsem zcela rehabilitován, protože tam byly zbraně a útoky militantního charakteru na bývalé spolupracovníky StB. Co se týče trestných činů verbálního charakteru, tedy těch slovních jako pobuřování, hanobení státu, světové socialistické soustavy, tak už jsou rehabilitovány podle zákona. Protože to však bylo ve spojení s ozbrojeným odporem, tak se naše justice bohužel brání uznat třetí odboj. Zatím totiž nemáme zákon o třetím odboji.
Takže spravedlnosti bylo učiněno zadost?
To, že jsem nyní uspěl po patnácti letech u Krajského soudu v Olomouci, je průlomová záležitost. Bylo to však za přítomnosti veřejnosti, protože tam nešlo nic zatajit. Navíc chvílemi nebylo jasné, kdo koho vlastně soudí. Stál jsem tam totiž před soudním tribunálem složeným z bývalých vysokých vojenských komunistických soudců. Z lidí, kteří se významně angažovali jako předsedové různých stranických organizací, organizací SSM a byli předsedové socialistických akademií a podobně. Takže jsem je v tom nechal "vysmažit", což jsem si neodpustil. To dokládá i má závěrečná řeč, která je dostupná i na internetu.
Jestli dobře počítám, tak v dalším soudním procesu jste obviněn ze sedmi trestných činů. Je to tak?
Ano. V této chvíli však již mám rozhodnutí krajského soudu, který zhodnotil naše odvolání ve věci, kdy mi lékař při mém zatčení vystavil neschopenku a byli jsme za to oba odsouzeni i s tím lékařem. Zde krajský soud zhodnotil, že je to absolutní nesmysl, takže tento proces proběhne znovu. Je tam však ještě pět trestných činů: ohrožování utajovaných skutečností, šíření poplašné zprávy, nezákonné nakládání s osobními daty, nedovolené ozbrojování, zneužití pravomoci veřejného činitele.
Které z těch obvinění považujete z vašeho pohledu za nejkurióznější?
Tady bych z toho vypíchl především šíření poplašné zprávy, kdy jsem obviněn z toho, že jsem členy Konfederace a Klubu angažovaných nestraníků strašil tím, že se komunisté dostávají na exponovaná místa. Myslím si, že je to dnes pro mě vlastně nahrávka na smeč, ale za předpokladu, že by ten soud byl veřejný, aby lidé mohli opravdu vidět, o jaké důkazy se opírám. To si "oni" velmi dobře uvědomují, a proto soud ještě více zatajují. Stanislav Gross v roce 2002 v pořadu Kotel prohlásil, že se budou všichni ti, co se mě zastávají, stydět, až uvidí, jaké zločiny jsem spáchal. Dnes je Gross trochu v jiné situaci a my se snažíme, aby ten soud byl veřejný, a když se pak lidé dožadovali svých zákonných práv a vstupu do soudní síně, byli násilně vyneseni a někteří dokonce i zraněni. I přesto, že byli ujištěni, že se tam neprojednávají žádné utajované skutečnosti. Samozřejmě, vždyť informace, které tam jsou, mohou ohrozit bývalé vysoké důstojníky Státní bezpečnosti!
Pokud bychom se na to dívali takto, tak ti, co se bojí úniku utajovaných informací, dobře vědí proč. Státní zastupitelstvo zde nepracuje ve prospěch státu, ale těchto estébáckých struktur a my jsme to schopni dokázat. Potřebujeme k tomu ale, aby byl proces veřejným, alespoň částečně.
O co konkrétně tedy podle vás v celé vaší kauze jde?
V kauze Hučín již o Hučína nejde, ale o vývoj demokracie v tomto státě. Ti lidé, kteří v podstatě riskují a účastní se soudů, mají v tomto případě mnohem větší cenu než já. Bez jejich podpory bych totiž dneska asi seděl někde ve vazbě.
Dobrý den s Kurýrem Milan Zámečník, 7.3.2005
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2005